Lymfatické tejpování: jak pomáhá při otoku a kdy jej raději nechat na odborníkovi

Lymfatické tejpování neboli lymfotaping je speciální způsob aplikace pružného kineziologického tejpu, který může pomoci při otocích vzniklých například po úrazu nebo operaci. Správně nalepený tejp jemně nadzvedává kůži, podporuje pohyb tekutiny v podkoží a vytváří lepší podmínky pro její odvod.

Lymfotaping ale není univerzální metoda na každý otok. Zásadní je především vědět, proč otok vznikl a kam má být tekutina odváděna.

Právě proto je potřeba odlišit běžný poúrazový či pooperační otok od chronického lymfedému.

Jak lymfatický tejp funguje?

Lymfotaping nepůsobí stejně jako kompresní bandáž nebo kompresní návlek.

Jeho účinek je především dekompresní. Pružný tejp se aplikuje tak, aby na kůži vytvářel jemné zvrásnění. Tím dochází k mírnému nadzvednutí kůže a ke změně tlaku v povrchových tkáních.

Při pohybu těla navíc tejp vytváří drobnou „mikromasáž“ kůže a podkoží. To může podpořit vstřebávání a posun tekutiny v oblasti otoku.

Při lymfotapingu proto není cílem tejp silně napínat nebo otok stlačovat.

Naopak – používá se velmi malé napětí tejpu.

Akutní otok po úrazu nebo operaci

Akutní otok vzniká většinou v souvislosti s konkrétní událostí. Typickým příkladem je:

• podvrtnutí kotníku,
• pohmoždění,
• natažení nebo poranění měkkých tkání,
• zlomenina,
• operace,
• pooperační hematom.

Po úrazu nebo operaci dochází k nahromadění tekutiny v postižené oblasti. Otok může být doprovázený bolestí, pocitem napětí a omezením pohybu.

Pokud je příčina otoku známá a nejsou přítomny komplikace, může být lymfotaping velmi užitečným doplňkem péče.

Jeho cílem může být:

• podpora vstřebávání otoku,
• podpora vstřebávání hematomu,
• snížení napětí měkkých tkání,
• zmírnění nepříjemných pocitů spojených s otokem,
• vytvoření lepších podmínek pro pohyb a další rehabilitaci.

Právě běžné poúrazové a pooperační otoky jsou oblastí, kde lze po základním zaškolení lymfatický tejp využívat i v domácí péči.

Fyzioterapeutka Mgr. Jitka Kobrová, Cert. MDT, doporučuje pro lymfatické tejpování tyto produkty:

Chronický otok a lymfedém jsou něco jiného

Lymfedém není pouze „větší otok“.

Jedná se o chronické onemocnění lymfatického systému, při kterém lymfatický systém nedokáže dostatečně odvádět tekutinu a další látky z tkání.

V postižené oblasti se hromadí tekutina bohatá na bílkoviny. Pokud stav trvá dlouhodobě, dochází postupně také ke změnám podkoží a vaziva.

Zpočátku může být lymfedém měkký až těstovitý. Později mohou tkáně tuhnout a vznikají fibrotické změny.

Lymfedém může být:

Primární, pokud je příčinou vrozená nebo vývojová porucha lymfatického systému.

Sekundární, pokud vznikne následkem jeho poškození – například po odstranění lymfatických uzlin, operaci, radioterapii nebo jiném zásahu do lymfatických cest.

Lymfedém si sami netejpujte podle obrázku nebo videa

U chronického lymfedému nestačí vědět, jak tejp nastříhat a nalepit.

Nejdůležitější otázkou je:

Kam má být lymfa odváděna?

Pokud jsou některé lymfatické uzliny odstraněné, poškozené nebo nefunkční, nemusí být možné vést lymfu jejím původním směrem. Lymfoterapeut potom podle konkrétního stavu volí jiné funkční oblasti a náhradní drenážní cesty.

To vyžaduje znalost anatomie lymfatického systému i zdravotního stavu pacienta.

Proto doporučujeme, aby chronické otoky, diagnostikovaný lymfedém a jakékoli přesměrovávání lymfy řešil vyškolený lymfoterapeut.

Tejp zde může být výborným doplňkem terapie, ale strategii jeho aplikace by měl určit odborník.

Jak se lymfatický tejp stříhá?

Pro jednoduché ošetření běžného poúrazového nebo pooperačního otoku se nejčastěji používá tzv. lymfatický vějíř.

Páska se nastříhá na několik úzkých pruhů, obvykle přibližně 4 až 8, přičemž na jednom konci zůstane společná nerozstřižená část – kotva.

Jednotlivé proužky vějíře potom mohou pokrýt větší plochu oteklé oblasti.

Pro lymfotaping existují také další střihy, například síť nebo speciální modifikace pro konkrétní oblasti. Ty však nejsou pro běžnou domácí aplikaci většinou potřeba.

Jak velké napětí tejpu použít?

U lymfatického tejpování platí jednoduché pravidlo: méně je více.

Pro lymfatickou korekci se používá přibližně 0–20 % napětí tejpu.

Kotva se lepí bez napětí, proximálně od místa otoku (směrem blíže k srdci) a také konce jednotlivých proužků se aplikují bez tahu.

Lymfatický tejp nemá tkáň stlačovat.

Pokud je tejp při aplikaci výrazně napnutý, ztrácí se princip, na kterém lymfotaping pracuje.

Poloha těla při lymfotapingu

Velmi důležitá je také poloha ošetřované části těla.

Kotva tejpu se obvykle lepí bez napětí. Potom je vhodné ošetřovanou oblast šetrně protáhnout, pokud to zdravotní stav a bolest dovolují.

Tejp se tedy příliš nenapíná – místo toho se podle možností protáhne kůže a tkáně pod ním.

Po návratu těla nebo končetiny do běžné polohy by se na tejpu mělo objevit charakteristické jemné zvrásnění.

U čerstvého úrazu nebo po operaci samozřejmě nikdy nejdeme přes bolest a respektujeme doporučený rozsah pohybu.

Kam lymfatický tejp nalepit?

U jednoduchého poúrazového či pooperačního otoku je cílem podpořit přirozený odvod tekutiny z oteklé oblasti.

Zde je ale důležitá hranice mezi domácím použitím a odbornou terapií.

Pokud máte:

• běžný otok po podvrtnutí,
• otok po pohmoždění,
• pooperační otok s jasnou příčinou,
• hematom,

může být vhodná jednoduchá lokální aplikace lymfatického tejpu.

Pokud ale máte:

• dlouhodobý otok,
• diagnostikovaný lymfedém,
• otok po odstranění lymfatických uzlin,
• otok po onkologické léčbě,
• opakovaně se vracející otok bez jasné příčiny,

nesnažte se sami rozhodovat, kam má být lymfa přesměrována.

V těchto případech patří plánování drenáže do rukou lymfoterapeuta.

Jak připravit kůži před tejpováním?

Tejp lepíme na:

• čistou,
• suchou,
• odmaštěnou,
• neporušenou pokožku.

Výraznější ochlupení je vhodné před aplikací zkrátit.

Konce tejpu můžeme zastřihnout do obloučku, aby se méně odlepovaly.

Lepicí plochy se při aplikaci snažíme co nejméně dotýkat prsty.

Po nalepení tejp zažehlíme jemným, ale rychlím třením ruky, aby se lepidlo aktivovalo teplem.

U citlivé pokožky nebo při první zkušenosti s konkrétním tejpem je vhodné nejprve vyzkoušet malý kousek pásky a ověřit kožní snášenlivost.

Kdy otok raději netejpovat?

Lymfotaping není vhodný v situaci, kdy není jasné, proč otok vznikl.

Zvýšenou pozornost vyžaduje zejména:

• náhle vzniklý nevysvětlený otok,
• podezření na hlubokou žilní trombózu,
• tromboflebitida,
• akutní infekce,
• erysipel,
• horečka nebo akutní celkové onemocnění,
• alergická reakce,
• závažný otok související se srdečním, ledvinným nebo jaterním onemocněním,
• otevřená nebo infikovaná rána,
• výrazně poškozená či velmi křehká kůže,
• lymforea, tedy únik lymfy přes kůži.

Typickým varovným signálem je například náhle vzniklý jednostranný otok končetiny doprovázený bolestí, zvýšenou teplotou kůže nebo výrazným napětím. Takový otok není vhodné řešit tejpem bez lékařského vyšetření.

Lymfotaping při onkologickém onemocnění

Dříve bývalo aktivní onkologické onemocnění často uváděno jako absolutní kontraindikace lymfatické terapie.

Dnešní pohled je individuálnější.

U pacienta s aktivním nebo metastatickým nádorovým onemocněním je potřeba znát zdravotní stav, lokalizaci nádoru, stav lymfatických a žilních cest a především cíl léčby.

Velmi dobře je to vidět například v paliativní péči.

Zde může být hlavním cílem léčby otoku:

• snížení pocitu napětí a tíhy,
• zmírnění bolesti,
• usnadnění pohybu,
• péče o kůži,
• zvýšení komfortu a kvality života.

V takovém případě může mít své místo také lymfotaping. Jeho použití je však vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo onkologem a zkušeným lymfoterapeutem.

Nejde tedy o jednoduché pravidlo „onkologický pacient se nesmí tejpovat“, ale o individuální rozhodnutí podle konkrétní situace.

Lymfotaping doma: co ano a co raději ne?

Pro domácí použití je rozumné držet se jednoduchého pravidla.

Sami můžete po zaškolení využít lymfotaping především u běžných otoků vzniklých po úrazu nebo operaci, pokud znáte jejich příčinu a nejsou přítomny žádné varovné příznaky.

Naopak:

Chronické otoky, lymfedém a přesměrovávání lymfy do náhradních lymfatických cest nechte na profesionálním lymfoterapeutovi.

U těchto stavů totiž není nejtěžší tejp nastříhat nebo nalepit.

Nejtěžší a nejdůležitější je správně určit, kam má být lymfa odváděna.

A právě to vyžaduje odborné znalosti lymfatického systému a individuální posouzení pacienta.

Shrnutí

Lymfatické tejpování může být jednoduchým a šetrným pomocníkem při poúrazových a pooperačních otocích.

Pro základní aplikaci si zapamatujte:

• nejčastějším střihem je lymfatický vějíř,
• tejp se používá s velmi malým napětím, přibližně 0–20 %,
• kotva a konce pásky se lepí bez tahu,
• podle možností protahujeme spíše ošetřované tkáně než samotný tejp,
• tejp lepíme pouze na zdravou, čistou a suchou pokožku,
• před tejpováním vždy musíme znát příčinu otoku.

A především:

Běžný otok po úrazu nebo operaci lze po správném zaškolení ošetřovat i doma. Chronický lymfedém a přesměrovávání lymfy ale patří do rukou odborného lymfoterapeuta.

Autorkou článku Lymfatické tejpování: jak pomáhá při otoku a kdy jej raději nechat na odborníkovi je fyzioterapeutka Rehabilitace Rehasport Mgr. Jitka Kobrová, Cert. MDT.

Použitá literatura: KOBROVÁ, Jitka a Robert VÁLKA. Lymfotaping: terapeutické využití tejpování v lymfologii. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2017. 136 s. ISBN 978-80-271-0182-5.