Baňkování

Co je to baňkování, jak funguje a k čemu je dobré?

Baňkování je celosvětově rozšířená terapeutická metoda, která vychází z tradiční čínské medicíny. Dnes je baňkování hojně využívané a oblíbené ve zdravotnickém i ve sportovním sektoru. Princip baňkování spočívá ve vytvoření podtlaku na kůži pomocí baňky. Intenzita a způsob, kterým se tohoto podtlaku dosáhne se liší dle vybraného typu baňkování (viz odstavec Techniky baňkování a druhy baněk). Podtlak se přes kůži dostává do hlouběji uložených tkání a vytváří v místě tzv. “místní myofasciální dekompresi” (Chirali, 2018). V tomto místě dojde k intenzivnímu zvýšení metabolismu, a tedy zrychlení krevního oběhu a tělesných tekutin. Tato rychlá a velmi intenzivní stimulace mikrocirkulace pod místem působení baňky spustí řadu regeneračních mechanismů. Dochází zejména k odplavení metabolitů a naopak přísunu živin do dané oblasti. Tohoto principu se v rámci fyzioterapie využívá především k uvolnění svalů, snížení bolesti, obnovení posunlivosti měkkých tkání či k úlevě od křečí. Baňky mohou však být využity ve výjimečných případech i k ovlivnění úzkostných stavů či při respiračních potížích. Dnes je velice oblíbené využití baněk v oblasti kosmetiky.

Na co si dát pozor při baňkování, kontraindikace

Absolutní kontraindikací terapie baňkováním je jakákoliv forma lymfatické rakoviny. Další kontraindikací jsou krvácivé poruchy, poruchy krevního oběhu či těhotenství během prvních tří měsíců. Baňky by neměly být aplikovány na křehkou či citlivou kůži, aplikace by mohla takovému pacientovi příznaky zhoršit. Stejně tak v případě poranění kůže, vředů či popálenin. Vyšší obezřetnost je na místě při aplikaci baněk osobě s epilepsií, náhlé intenzivní zvýšení průtoku krve by v krajních případech mohlo vyvolat záchvat.

Stručná historie baňkování

Historie baňkování je velice rozsáhlá a je obtížné s jistotou specifikovat, kde přesně tato technika vznikla. Kořeny sahají do starověkého Egypta a Číny, avšak metoda se geograficky velice rozšířila, a to například do oblastí Švédska či Střední Ameriky. Z roku 1150 př.n.l. se dochovaly nákresy z Egypta, které zobrazují tehdejší techniky baňkování, které byly používány k léčbě širokého spektra onemocnění starověkými lékaři. Signifikantní se však terapie baňkováním stala pro oblast Číny a prostřednictvím lékařů tradiční čínské medicíny tato metoda zůstala aktivní dodnes.

Techniky baňkování a druhy baněk

Baňkování lze rozdělit do dvou velkých skupin a to na baňkování studené a baňkování ohněm. V prvním případě je vakua pod baňkou dosaženo pomocí pumpičky nebo manuálním vytlačením, v druhém případě pomocí ohně. Od tohoto dělení se následně odvíjí typy baněk: silikonové, skleněné, plastové s pistolí či výjimečně bambusové. Intenzitu terapie lze definovat silou sání: lehké, střední, silné. Techniky dále rozdělujeme na statické či dynamické (baňková masáž). Speciální technikou je mokré baňkování (krvavé), kdy dochází k perforaci kůže pod baňkou. V tomto případě se jedná o nejstarší techniku baňkování a v dnešní době je již nejméně využívaná. Velmi zřídka se také využívá technika ledového baňkování, kdy dochází k vložení kostek ledu pod baňku.

Baňkování dnes

V dnešní době jsou hojně využívány silikonové baňky. Jsou velice lehké, omyvatelné a plně funkční. K vytvoření podtlaku není zapotřebí další nástroj a jsou tím pádem ideální i na případné převážení. Doporučit mohu baňky od značky Spophy, které jsou k dostání po čtyřech kusech různých velikostí, mají velmi jednoduchou údržbu a dlouhou životnost.