Technika míčkování ve fyzioterapii

V dnešním článku bychom Vás rádi seznámili s technikou míčkování z pohledu fyzioterapeuta v rámci každodenní praxe, efektivity metody a možnostech využití. Míčkování, přesným názvem míčková facilitace, je metoda, která byla původně vyvinuta Zdenou Jebavou pro léčbu dětských pacientů s astma bronchiale. U těchto pacientů se terapie zaměřovala především na to, co nejvíce ulehčit léčebný proces, snížit dávky medikamentů, reflexní cestou uvolnit hladkou svalovinu bronchů, redukovat svalovou hypertonii zejména v oblasti krku a hrudníku a ovlivnit psychické napětí. Spektrum diagnóz, u kterých se míčků začalo využívat je dnes velice široké. Míčkování může být dobrým pomocníkem v rámci technik měkkých tkání i u ortopedických, neurologických, chirurgických a dalších pacientů.

Jak míčkování funguje a kdy ho využít?

Zprvu bych ráda podotkla, že z míčkování můžeme profitovat zejména v případě, kdy je doprovázeno dalšími metodami fyzioterapie, především s převládajícím aktivním zapojením pacienta. Jedná se o podpůrnou fyzioterapeutickou metodu. Z kraje terapie je důležité ovlivnit měkké struktury tak, abychom byli schopni dosáhnout požadovaných rozsahů pohybu a nastolili co nejlepší podmínky pro pohybovou terapii. Právě v tom nám míčky mohou pomoci. Pro mě jako pro fyzioterapeutku je velmi důležité šetřit i své síly a ruce, proto je míček dobrým pomocníkem v případě, kdy je zapotřebí uvolnit kůži, podkoží, popřípadě fascie na větší ploše. Tlak na míček lze korigovat dle potřeby, a tím měnit hloubku působení. Lze sáhnout také po míčku většího či menšího průměru, dle konkrétní potřeby. Existuje i řada malých míčků, které lze využít na oblast obličeje, v tomto případě ideální například pro stimulaci mimických svalů při paréze n. facialis.

Aplikace míčkování

Míček pod místem aplikace hrne měkké tkáně před sebou a obnovuje tak jejich vzájemnou posunlivost a pohyblivost. Tímto způsobem je také navýšena úroveň prokrvení dané oblasti a stimulován metabolismus. Díky tomu jsou do místa rychleji pumpovány živiny a nahromaděné metabolity naopak odplavovány. Vlivem těchto procesů dochází k uvolnění hypertonických tkání. Dotykem míčku jsou stimulovány receptory kůže, které vedou vzruch směrem do centra. Tímto způsobem lze facilitovat nervosvalový přenos u neurologických pacientů.

Měkký dotek

V praxi jsem se setkala s pacienty, kteří vlivem velice bolestivého stavu špatně snášeli dotek. V mém případě to byl pacient po transplantaci kůže s popáleninami na více než 60% těla. Vzhledem k vysoké subjektivitě vnímání bolesti mohou být příkladem třeba i chirurgičtí pacienti s aktivními jizvami. V těchto situacích byl míček velice užitečný, protože ho pacient na svém těle lépe přijal než kontakt kůži na kůži při uvolňování měkkých tkání. Postupem času mohla být terapie míčkem kombinovaná i s dotykem dlaní, ale díky měkké struktuře míčku se pacient na dotek postupně adaptoval.

Míčky jsou dostupné pro všechny

S předchozím se také pojí využitelnost míčku při terapii jizev. Po chirurgických výkonech platí více než kdykoli jindy důležitost prvotní práce s měkkými tkáněmi, které byly narušené řezem. Proto hned po vyndání stehů může pacient začít s míčkováním v rámci autoterapie. Pořídit si vlastní molitanový míček je velmi nenákladné, na stránkách lze zakoupit míčky ve čtyřech velikostech. Dle mých zkušeností je míčkování efektivní i při redukci otoků, v tomto případě lze samotné pacienty zainstruovat tak, aby byli schopni provádět lymfatické míčkování sami. Míčky je možné také využívat při reflexní masáži. Lze tak ovlivnit funkci vnitřních orgánů. V praxi používám míček i při nácviku úchopu a stimulace jemné motoriky, ideální je při terapii s pacienty po zlomeninách v oblasti zápěstí, kterých se vždy po zimě vyrojí dost.

 

Autorka článku je fyzioterapeutka Fakultní Thomayerovy nemocnice